Guidebook for Prague

Sightseeing

Εκκλησία της Κυρίας Νικητρίας και του Βρέφους Ιησού του Πράγας 1

Pražské Jezulátko

114 ντόπιοι το προτείνουν

Εκκλησία της Κυρίας Νικητρίας και του Βρέφους Ιησού του Πράγας 1

114 ντόπιοι το προτείνουν

Pražské Jezulátko

Χοροστασία Σπίτι

Unikátní architektonické dílo "po-revoluční" nové doby Prahy - autor arch. Vlado Milunič

749 ντόπιοι το προτείνουν

Χοροστασία Σπίτι

6 Jiráskovo nám.

749 ντόπιοι το προτείνουν

Unikátní architektonické dílo "po-revoluční" nové doby Prahy - autor arch. Vlado Milunič

Stroupežnického 290/32

Smíchovská synagoga má jako jediná ze synagog na území Prahy funkcionalistický vzhled, vděčí za něj nicméně přestavbě z počátku 30. let dvacátého století

Stroupežnického 290/32

32 Stroupežnického

Smíchovská synagoga má jako jediná ze synagog na území Prahy funkcionalistický vzhled, vděčí za něj nicméně přestavbě z počátku 30. let dvacátého století

Smíchov Synagogue

Smíchovská synagoga má jako jediná ze synagog na území Prahy funkcionalistický vzhled, vděčí za něj nicméně přestavbě z počátku 30. let dvacátého století

Smíchov Synagogue

Smíchovská synagoga má jako jediná ze synagog na území Prahy funkcionalistický vzhled, vděčí za něj nicméně přestavbě z počátku 30. let dvacátého století

Τσεχικό μουσικό μουσείο

České muzeum hudby je specializovaná část Národního muzea v Praze, zaměřená na materiály s hudební a instrumentální tematikou. Sídlí na adrese Karmelitská 388/2 a 4, Újezd 388/50, Hellichova 388/10, na Malé Straně, Praha 1

14 ντόπιοι το προτείνουν

Τσεχικό μουσικό μουσείο

2/4 Karmelitská

14 ντόπιοι το προτείνουν

České muzeum hudby je specializovaná část Národního muzea v Praze, zaměřená na materiály s hudební a instrumentální tematikou. Sídlí na adrese Karmelitská 388/2 a 4, Újezd 388/50, Hellichova 388/10, na Malé Straně, Praha 1

St Nicholas Church

Chrám sv. Mikuláše, nejslavnější barokní chrám Prahy, stojí spolu s bývalým jezuitským profesním domem uprostřed Malostranského náměstí. Na jeho místě stál až do roku 1743 gotický farní kostel, vysvěcený pražským biskupem Tobiášem roku 1283, a v sousedství románská rotunda sv. Václava, postavená jako připomínka zázraku, k němuž došlo při posmrtném převozu Václavova těla ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, jak se o tom zmiňují středověké legendy. Dnešní chrám sv. Mikuláše patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp. Na díle, které se realizovalo přibližně sto let, se podílely tři spřízněné generace velkých barokních architektů – otec, syn a zeť: Kryštof Dientzenhofer, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. Autorem menších i hlavních chrámových varhan byl jezuita Thomas Schwarz, který v Čechách postavil řadu dalších nástrojů. Hlavní varhany byly zhotoveny v letech 1745–1747 a mají přes 4000 píšťal, které dosahují délky až šesti metrů. Na tyto varhany hrával za svého pobytu v Praze jako host manželů Duškových slavný W. A. Mozart. Chrám sv. Mikuláše je čelným příkladem rozvinuté architektury vrcholného baroka. Každého příchozího ohromí zejména svými rozměry a monumentálně pojatým interiérem. Jako nejvýznamnější a nejcharakterističtější dominanta Malé Strany nemůže spolu s Pražským hradem chybět na žádném pražském panoramatu. Více zde: http://www.stnicholas.cz/

163 ντόπιοι το προτείνουν

St Nicholas Church

Malostranské náměstí

163 ντόπιοι το προτείνουν

Chrám sv. Mikuláše, nejslavnější barokní chrám Prahy, stojí spolu s bývalým jezuitským profesním domem uprostřed Malostranského náměstí. Na jeho místě stál až do roku 1743 gotický farní kostel, vysvěcený pražským biskupem Tobiášem roku 1283, a v sousedství románská rotunda sv. Václava, postavená jako připomínka zázraku, k němuž došlo při posmrtném převozu Václavova těla ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, jak se o tom zmiňují středověké legendy. Dnešní chrám sv. Mikuláše patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp. Na díle, které se realizovalo přibližně sto let, se podílely tři spřízněné generace velkých barokních architektů – otec, syn a zeť: Kryštof Dientzenhofer, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. Autorem menších i hlavních chrámových varhan byl jezuita Thomas Schwarz, který v Čechách postavil řadu dalších nástrojů. Hlavní varhany byly zhotoveny v letech 1745–1747 a mají přes 4000 píšťal, které dosahují délky až šesti metrů. Na tyto varhany hrával za svého pobytu v Praze jako host manželů Duškových slavný W. A. Mozart. Chrám sv. Mikuláše je čelným příkladem rozvinuté architektury vrcholného baroka. Každého příchozího ohromí zejména svými rozměry a monumentálně pojatým interiérem. Jako nejvýznamnější a nejcharakterističtější dominanta Malé Strany nemůže spolu s Pražským hradem chybět na žádném pražském panoramatu. Více zde: http://www.stnicholas.cz/

Vyšehrad

Historický klenot Prahy Více zde: http://www.praha-vysehrad.cz/ Vyšehrad se rozkládá něco málo přes 3 km jihovýchodně od Pražského hradu na pravém břehu Vltavy. Pankrácká pláň o nadmořské výšce kolem 230 m v těchto místech vybíhá k severozápadu přibližně 600 m dlouhou ostrožnou, vklíněnou mezi řeku Vltavu a údolí potoka Botiče. Severní, západní i jižní svahy návrší jsou velmi strmé, jihozápadní okraj dokonce tvoří 42 metry vysoká skála z ordovických břidlic, spadající přímo do Vltavy, která má v tomto místě také největší hloubku na celém území Prahy. Katastrální území Vyšehradu je ze západu vymezeno středem Vltavy, z jihu a východu hradbami pevnosti nad Nuslemi, na severní straně pak ulicemi Na Slupi, Botičskou, Na Děkance a Svobodovou. Z vrcholku skály je velice krásný výhled jak na Prahu, tak i na koryto řeky Vltavy (prakticky od Braníka až po Staré město) jedná se o jeden z nejhezčích přirozených vyhlídkových bodů v Praze. Pověst vypráví, že Vyšehrad založil kníže Krok, když hledal bezpečnější sídlo. V době, kdy sídlil na Budči, vyslal posly, aby našli bezpečnější místo. Na strmé skále nad Vltavou kníže přikázal vykácet les a vystavět tam hrad. Když Krok zemřel, vlády se ujala jeho dcera Libuše. Jenže muži si vládu žen nepřáli a tak Libuše vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové šli dva dny a třetího dne došli do vesničky Stadice, kde na poli oral s párem volů Přemysl. Kůň se u něho zastavil a poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. S velikou slávou byl převezen na Vyšehrad, kde ho již vítala Libuše. A tak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně s Libuší vládl českému lidu. Na památku toho, že byl povolán z pole, byl nazván Oráč a stal se 4. českým vládcem (podle pověsti). K Vyšehradu se též vztahuje další romantický pověst o rytíři Horymírovi, jenž byl na Vyšehradě vězněn za knížete Křesomysla. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Že Křesomysl nechal zavřít všechny brány, nebylo nic platné. Šemík přeskočil i s Horymírem hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul. Dodnes je pochován v Neumětelích... Nejstarší doklady osídlení Vyšehradu kladou archeologické nálezy do období eneolitu na konci 4. a ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. V srpnu 2014 archeologové na Vyšehradě odkryli asi 150 metrů od baziliky svatého Petra a Pavla základy jednoho z největších kostelů střední Evropy z doby kolem roku 1000. Čtvercový půdorys se třemi apsidami o rozloze 230 m² ukazuje na největší kostel své doby na území západních Slovanů a je i o 40 % větší, než bývalá rotunda svatého Víta na Pražském hradě. Půdorys napovídá, že šlo o stavbu byzantského slohu, který se dle dosavadních znalostí na našem území nevyskytoval. Více zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1021094-vysehrad-vydal-nalez-stoleti-zaklady-kostela-inspirovaneho-byzanci

1244 ντόπιοι το προτείνουν

Vyšehrad

1244 ντόπιοι το προτείνουν

Historický klenot Prahy Více zde: http://www.praha-vysehrad.cz/ Vyšehrad se rozkládá něco málo přes 3 km jihovýchodně od Pražského hradu na pravém břehu Vltavy. Pankrácká pláň o nadmořské výšce kolem 230 m v těchto místech vybíhá k severozápadu přibližně 600 m dlouhou ostrožnou, vklíněnou mezi řeku Vltavu a údolí potoka Botiče. Severní, západní i jižní svahy návrší jsou velmi strmé, jihozápadní okraj dokonce tvoří 42 metry vysoká skála z ordovických břidlic, spadající přímo do Vltavy, která má v tomto místě také největší hloubku na celém území Prahy. Katastrální území Vyšehradu je ze západu vymezeno středem Vltavy, z jihu a východu hradbami pevnosti nad Nuslemi, na severní straně pak ulicemi Na Slupi, Botičskou, Na Děkance a Svobodovou. Z vrcholku skály je velice krásný výhled jak na Prahu, tak i na koryto řeky Vltavy (prakticky od Braníka až po Staré město) jedná se o jeden z nejhezčích přirozených vyhlídkových bodů v Praze. Pověst vypráví, že Vyšehrad založil kníže Krok, když hledal bezpečnější sídlo. V době, kdy sídlil na Budči, vyslal posly, aby našli bezpečnější místo. Na strmé skále nad Vltavou kníže přikázal vykácet les a vystavět tam hrad. Když Krok zemřel, vlády se ujala jeho dcera Libuše. Jenže muži si vládu žen nepřáli a tak Libuše vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové šli dva dny a třetího dne došli do vesničky Stadice, kde na poli oral s párem volů Přemysl. Kůň se u něho zastavil a poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. S velikou slávou byl převezen na Vyšehrad, kde ho již vítala Libuše. A tak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně s Libuší vládl českému lidu. Na památku toho, že byl povolán z pole, byl nazván Oráč a stal se 4. českým vládcem (podle pověsti). K Vyšehradu se též vztahuje další romantický pověst o rytíři Horymírovi, jenž byl na Vyšehradě vězněn za knížete Křesomysla. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Že Křesomysl nechal zavřít všechny brány, nebylo nic platné. Šemík přeskočil i s Horymírem hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul. Dodnes je pochován v Neumětelích... Nejstarší doklady osídlení Vyšehradu kladou archeologické nálezy do období eneolitu na konci 4. a ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. V srpnu 2014 archeologové na Vyšehradě odkryli asi 150 metrů od baziliky svatého Petra a Pavla základy jednoho z největších kostelů střední Evropy z doby kolem roku 1000. Čtvercový půdorys se třemi apsidami o rozloze 230 m² ukazuje na největší kostel své doby na území západních Slovanů a je i o 40 % větší, než bývalá rotunda svatého Víta na Pražském hradě. Půdorys napovídá, že šlo o stavbu byzantského slohu, který se dle dosavadních znalostí na našem území nevyskytoval. Více zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1021094-vysehrad-vydal-nalez-stoleti-zaklady-kostela-inspirovaneho-byzanci

Κάστρο της Πράγας

Pražský hrad byl založen pravděpodobně již někdy kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad největším souvislým hradním komplexem na světě, rozkládá se na ploše téměř 70 000 m² a je také zapsán v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Hrad tvoří rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb rozmanitých architektonických slohů - od zbytků románských staveb z 10. století přes gotické úpravy 14. století, zásahy známého slovinského architekta Josipa Plečnika v období 1. republiky po nejnovější úpravy z konce 20. století

2060 ντόπιοι το προτείνουν

Κάστρο της Πράγας

2060 ντόπιοι το προτείνουν

Pražský hrad byl založen pravděpodobně již někdy kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad největším souvislým hradním komplexem na světě, rozkládá se na ploše téměř 70 000 m² a je také zapsán v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Hrad tvoří rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb rozmanitých architektonických slohů - od zbytků románských staveb z 10. století přes gotické úpravy 14. století, zásahy známého slovinského architekta Josipa Plečnika v období 1. republiky po nejnovější úpravy z konce 20. století

Μουσείο Κάμπα

Galerie Medy Mládkové - mecenášky umění - prestižní prezentace výtvarného umění na nejznámějším ostrově Kampa, který je na řece Vltavě v Praze na Malé Straně, od níž je oddělen mlýnskou strouhou Čertovkou. Více: http://www.museumkampa.cz/ Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Od svého slavnostního otevření v září roku 2003 pečuje Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových o rozsáhlé sbírky dvou ikon v dějinách umění 20. století Františka Kupky a Otto Gutfreunda a o Sbírku středoevropského moderního umění, která hluboce vypovídá o historii tzv. východního bloku a zároveň přispívá k současnému kulturnímu uvědomění. Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není však pochyb, že vznikly daleko dříve – stopy bádání vedou do 10. stol. Mlýny založil klášter benediktinek u sv. Jiří. Za husitské revoluce byl mlýn zničen a dostal se do majetku Starého Města pražského. V roce 1478 měšťané věnovali pozemek Václavovi Sovovi z Liboslavy, aby si zde zřídil dům a hamr a pro měšťany měl pracovat mlýn na mouku. Tento mistr dal nově postavenému mlýnu jméno, které přetrvalo dodnes. Postupně zde vyrostla brusírna, pila, vápenice, krupník, soukenická a jirchářská valcha, byl zde hospodářsky dvůr, ovocná a zelinářská zahrada. Mlynáři uměli přivádět vodu tam, kde ji potřebovali, k mlýnským náhonům, ke kašnám, i do kopce. Mlýn, který byl zpočátku ze dřeva, dovedli postavit vlastníma rukama. Staroměstská obec znovu vykoupila místo r. 1574. K nové výstavbě došlo r. 1589, neboť předešlý mlýn z větší části dřevěný, shořel. Nově postavený byl již kamenný. Za třicetileté války v r. 1648 posloužil Švédům za dělostřeleckou baštu. Dějiny mlýnů na pražské Kampě jsou nerozlučně spjaty s požáry, povodněmi a ničivými válkami. Výrazné změny v historické podobě Sovových mlýnů jsou spojeny se jménem Františka Odkolka. Jeho podnikavost dala celému prostředí novou tvář. R. 1858 si podává žádost o přestavbu mlýna na amerikánský, tj. na parní. Adaptoval mlýn, postavil dvoupatrovou budovu, kterou prodloužil až do linie ulice. V závěru stavby byly provedeny romantické fasády, byla postavena strojovna a vysoký komín. V roce 1836 se objevuje v souvislosti se Sovovými mlýny jméno architekta Josefa Krannera, jenž se podílel na stavbě pily a přístavku nad řekou. František Odkolek spolupracoval se staviteli Josefem Maličkým a Františkem Srncem. Na přestavbách po roce 1867 se podíleli tak významní architekti, jako Josef Schulz a Josef Zítek. V roce 1896 však mlýn vyhořel. Vyhořelé mlýny na Kampě koupila pražská obec v roce 1920 a to je v podstatě současný stav. Po druhé světové válce měla zde sídlo Čs. Akademie věd, byl zde Ústav pro českou a světovou literaturu, Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. Část budovy využívala Umělecká řemesla, obec zde měla truhlářské a klempířské dílny. S ohledem na dnešní využití je jistě zajímavé, že již mezi světovými válkami se uvažovalo o zřízení moderní galerie v budově.

228 ντόπιοι το προτείνουν

Μουσείο Κάμπα

2 U Sovových mlýnů

228 ντόπιοι το προτείνουν

Galerie Medy Mládkové - mecenášky umění - prestižní prezentace výtvarného umění na nejznámějším ostrově Kampa, který je na řece Vltavě v Praze na Malé Straně, od níž je oddělen mlýnskou strouhou Čertovkou. Více: http://www.museumkampa.cz/ Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Od svého slavnostního otevření v září roku 2003 pečuje Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových o rozsáhlé sbírky dvou ikon v dějinách umění 20. století Františka Kupky a Otto Gutfreunda a o Sbírku středoevropského moderního umění, která hluboce vypovídá o historii tzv. východního bloku a zároveň přispívá k současnému kulturnímu uvědomění. Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není však pochyb, že vznikly daleko dříve – stopy bádání vedou do 10. stol. Mlýny založil klášter benediktinek u sv. Jiří. Za husitské revoluce byl mlýn zničen a dostal se do majetku Starého Města pražského. V roce 1478 měšťané věnovali pozemek Václavovi Sovovi z Liboslavy, aby si zde zřídil dům a hamr a pro měšťany měl pracovat mlýn na mouku. Tento mistr dal nově postavenému mlýnu jméno, které přetrvalo dodnes. Postupně zde vyrostla brusírna, pila, vápenice, krupník, soukenická a jirchářská valcha, byl zde hospodářsky dvůr, ovocná a zelinářská zahrada. Mlynáři uměli přivádět vodu tam, kde ji potřebovali, k mlýnským náhonům, ke kašnám, i do kopce. Mlýn, který byl zpočátku ze dřeva, dovedli postavit vlastníma rukama. Staroměstská obec znovu vykoupila místo r. 1574. K nové výstavbě došlo r. 1589, neboť předešlý mlýn z větší části dřevěný, shořel. Nově postavený byl již kamenný. Za třicetileté války v r. 1648 posloužil Švédům za dělostřeleckou baštu. Dějiny mlýnů na pražské Kampě jsou nerozlučně spjaty s požáry, povodněmi a ničivými válkami. Výrazné změny v historické podobě Sovových mlýnů jsou spojeny se jménem Františka Odkolka. Jeho podnikavost dala celému prostředí novou tvář. R. 1858 si podává žádost o přestavbu mlýna na amerikánský, tj. na parní. Adaptoval mlýn, postavil dvoupatrovou budovu, kterou prodloužil až do linie ulice. V závěru stavby byly provedeny romantické fasády, byla postavena strojovna a vysoký komín. V roce 1836 se objevuje v souvislosti se Sovovými mlýny jméno architekta Josefa Krannera, jenž se podílel na stavbě pily a přístavku nad řekou. František Odkolek spolupracoval se staviteli Josefem Maličkým a Františkem Srncem. Na přestavbách po roce 1867 se podíleli tak významní architekti, jako Josef Schulz a Josef Zítek. V roce 1896 však mlýn vyhořel. Vyhořelé mlýny na Kampě koupila pražská obec v roce 1920 a to je v podstatě současný stav. Po druhé světové válce měla zde sídlo Čs. Akademie věd, byl zde Ústav pro českou a světovou literaturu, Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. Část budovy využívala Umělecká řemesla, obec zde měla truhlářské a klempířské dílny. S ohledem na dnešní využití je jistě zajímavé, že již mezi světovými válkami se uvažovalo o zřízení moderní galerie v budově.

Václavské náměstí

Místo obvyklých setkání. Pomník - socha - svatého Václava je jednou z dominant Václavského náměstí v Praze. Více: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/wenceslas-square-the-monument-of-st-wenceslas Pochází z dílny významného českého sochaře Josefa Václava Myslbeka, který na monumentálním díle pracoval více než třicet let. Společně se na díle podíleli architekt Alois Dryák a sochař Klouček. Pojďme se tedy seznámit s jedním ze symbolů české státnosti a s patronem české země, svatým Václavem. Václavské náměstí je pražské kulturní a obchodní centrum. Je to 750 m dlouhý a 60 m široký bulvár na Novém Městě, který vede od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí.

169 ντόπιοι το προτείνουν

Václavské náměstí

169 ντόπιοι το προτείνουν

Místo obvyklých setkání. Pomník - socha - svatého Václava je jednou z dominant Václavského náměstí v Praze. Více: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/wenceslas-square-the-monument-of-st-wenceslas Pochází z dílny významného českého sochaře Josefa Václava Myslbeka, který na monumentálním díle pracoval více než třicet let. Společně se na díle podíleli architekt Alois Dryák a sochař Klouček. Pojďme se tedy seznámit s jedním ze symbolů české státnosti a s patronem české země, svatým Václavem. Václavské náměstí je pražské kulturní a obchodní centrum. Je to 750 m dlouhý a 60 m široký bulvár na Novém Městě, který vede od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí.

Συναγωγή της Ιερουσαλήμ

Jubilee (also Jerusalem) Synagogue Unikátní historická stavba. Více zde: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/jubilee-also-jerusalem-synagogue

56 ντόπιοι το προτείνουν

Συναγωγή της Ιερουσαλήμ

56 ντόπιοι το προτείνουν

Jubilee (also Jerusalem) Synagogue Unikátní historická stavba. Více zde: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/jubilee-also-jerusalem-synagogue

Αστρονομικό ρολόι της Πράγας

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410. V letech 1865 až 1866 byla osazena nová kalendářní deska od českého malíře Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, měsíce a se znakem Starého Města pražského. Je zapsán na seznamu kulturních památek UNESCO. Více zde: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/old-town-astronomical-clock-orloj-the-history

960 ντόπιοι το προτείνουν

Αστρονομικό ρολόι της Πράγας

1 Staroměstské náměstí

960 ντόπιοι το προτείνουν

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410. V letech 1865 až 1866 byla osazena nová kalendářní deska od českého malíře Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, měsíce a se znakem Starého Města pražského. Je zapsán na seznamu kulturních památek UNESCO. Více zde: http://www.praguecityline.com/prague-monuments/old-town-astronomical-clock-orloj-the-history

Πύργος του Petrin

Krásný výhled na Prahu. Stavba napodobující

951 ντόπιοι το προτείνουν

Πύργος του Petrin

633 Petřínské sady

951 ντόπιοι το προτείνουν

Krásný výhled na Prahu. Stavba napodobující

Petřínské sady

GPS: 50°4’41.88″N, 14°23’53.88″E Karpatský chrám svatého archanděla Michaela. Tento celodřevěný pravoslavný chrám byl postaven v obci Velké Loučky u Mukačeva na Ukrajině a to ve druhé polovině sedmnáctého století. Je známý jako kostelík svatého Michala, ale často bývá označován jako Karpatský chrám svatého archanděla Michaela. V roce 1929 byl na Ukrajině rozřezán na malé části a převezen do Prahy. Zde byl v Kinského zahradě opět postaven do původní podoby.

638 ντόπιοι το προτείνουν

Petřínské sady

638 ντόπιοι το προτείνουν

GPS: 50°4’41.88″N, 14°23’53.88″E Karpatský chrám svatého archanděla Michaela. Tento celodřevěný pravoslavný chrám byl postaven v obci Velké Loučky u Mukačeva na Ukrajině a to ve druhé polovině sedmnáctého století. Je známý jako kostelík svatého Michala, ale často bývá označován jako Karpatský chrám svatého archanděla Michaela. V roce 1929 byl na Ukrajině rozřezán na malé části a převezen do Prahy. Zde byl v Kinského zahradě opět postaven do původní podoby.

Holečkova

BEURONSKÉ UMĚNÍ Zcela ojedinělým stylem druhé poloviny 19. století je Beuronská umělecká škola. Kostel sv. Gabriela na Smíchově v Praze je její druhou nejucelenější památkou na světě (po kapli sv. Maura v Německu). Díky donátorce hraběnce Gabriele Sweerts-Spork, která chtěla vstoupit do benediktinského řádu, a proto na výstavbu nového kláštera věnovala značný finanční obnos, byl v rozmezí let 1888-1891 postaven v bývalé Karlově, dnes Holečkově ulici klášter svatého Gabriela, zatímco kostel (známý více pod jménem sv. Gabriela) byl zasvěcen Zvěstování Panně Marii. Stavbu navrhli v neorománském slohu benediktini P. Gislen Béthun a P. Hildebrand de Heptinn z belgického kláštera Maredsous, který patřil do Beuronské kongregace. Kostel byl v roce 1918 prodán Ministerstvu pošt a telegrafů, dnešní správce Česká pošta jedná od května 2015 o prodeji celého objektu. Klášter sv. Gabriela na Smíchově v Praze byl prvním ženským klášterem benediktinské Beuronské kongregace (založena 1866). Po zničení beuronských klášterů Montecassino v Itálii a Emauz v Praze za druhé světové války se stal klášterní kostel Zvěstování Panně Marii druhou nejucelenější a nejstarší památkou beuronského umění na světě. Zakládající skupina jedenácti sester přišla v roce 1889 z kláštera Nonnberg ze Salzburku do teprve rozestaveného kláštera (základní kámen 1888) na pražský Smíchov. Zasvěcení bylo již v roce 1891, klášter byl v roce 1893 povýšen na opatství. Do roku 1918, kdy byl klášter i kostel prodán, sem vstoupilo dalších devadesát sester. Asi polovina z nich byla šlechtického původu z význačných rodin. Do kláštera benediktinek vstupovaly v šatech vyšívanými perlami a jinými drahými kameny jako nevěsty Kristovy, z nich pak šily a vyšívaly ornáty v beuronském stylu. Učily se zde i malbě, pod vedením zakladatele beuronského umění P. Desideria (Petera) Lenze OSB namalovaly například anděly v apsidě kostela. Věnovaly se i knižní iluminaci, mezi lety 1904 -12 vytvořily Svatogabrielský evangeliář, který by měl vyjít jako německo-česká publikace v roce 2016. Beuronské umění (asi 1860-1930) čerpá z doby egyptské, z architektonického dědictví prvního Jeruzalémského chrámu, z doby byzantské, řecké a raně křesťanské. Beuronské umění se zrodilo v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud název) v jihozápadním Německu a rozšířilo se po celém světě. Ovlivnilo české i evropské umělce (Muchu, Kotěru, Bílka, Plečnika, Klimta, Sérusiera, Denise, Gaudího apod.) Beuronské umění bylo příkladem souhrnného umění - gesamtkunstwerku, jeho vlastní styl se projevoval v architektuře, sochařství, malířství, uměleckém řemesle (dílny pro výrobu nábytku, vlastní zlatnické dílny, výšivky parament a podobně). Beuronští umělci (mniši i sestry) pracovali podle posvátné geometrické osnovy - kánonu, který byl sestaven na základě kruhu - symbolu slunce, ale zároveň i Božího nekonečna. Tento geometrický kánon odpovídal matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku a harmonii. I v dekoru se objevovaly kruhy, spirály, obloukové linky, z rostlin převážně datlové palmy, papyry a lotosy. Díla beuronských umělců a umělkyň mohla veřejnost spatřit na několika výstavách, poprvé v roce 1905 ve Vídni, pořadatelem byla vídeňská Secese v čele s Gustavem Klimtem, architektem se stal Josip Plečnik. Co je „beuronské umění“? http://pro-arte.cz/en/

8 ντόπιοι το προτείνουν

Holečkova

8 ντόπιοι το προτείνουν

BEURONSKÉ UMĚNÍ Zcela ojedinělým stylem druhé poloviny 19. století je Beuronská umělecká škola. Kostel sv. Gabriela na Smíchově v Praze je její druhou nejucelenější památkou na světě (po kapli sv. Maura v Německu). Díky donátorce hraběnce Gabriele Sweerts-Spork, která chtěla vstoupit do benediktinského řádu, a proto na výstavbu nového kláštera věnovala značný finanční obnos, byl v rozmezí let 1888-1891 postaven v bývalé Karlově, dnes Holečkově ulici klášter svatého Gabriela, zatímco kostel (známý více pod jménem sv. Gabriela) byl zasvěcen Zvěstování Panně Marii. Stavbu navrhli v neorománském slohu benediktini P. Gislen Béthun a P. Hildebrand de Heptinn z belgického kláštera Maredsous, který patřil do Beuronské kongregace. Kostel byl v roce 1918 prodán Ministerstvu pošt a telegrafů, dnešní správce Česká pošta jedná od května 2015 o prodeji celého objektu. Klášter sv. Gabriela na Smíchově v Praze byl prvním ženským klášterem benediktinské Beuronské kongregace (založena 1866). Po zničení beuronských klášterů Montecassino v Itálii a Emauz v Praze za druhé světové války se stal klášterní kostel Zvěstování Panně Marii druhou nejucelenější a nejstarší památkou beuronského umění na světě. Zakládající skupina jedenácti sester přišla v roce 1889 z kláštera Nonnberg ze Salzburku do teprve rozestaveného kláštera (základní kámen 1888) na pražský Smíchov. Zasvěcení bylo již v roce 1891, klášter byl v roce 1893 povýšen na opatství. Do roku 1918, kdy byl klášter i kostel prodán, sem vstoupilo dalších devadesát sester. Asi polovina z nich byla šlechtického původu z význačných rodin. Do kláštera benediktinek vstupovaly v šatech vyšívanými perlami a jinými drahými kameny jako nevěsty Kristovy, z nich pak šily a vyšívaly ornáty v beuronském stylu. Učily se zde i malbě, pod vedením zakladatele beuronského umění P. Desideria (Petera) Lenze OSB namalovaly například anděly v apsidě kostela. Věnovaly se i knižní iluminaci, mezi lety 1904 -12 vytvořily Svatogabrielský evangeliář, který by měl vyjít jako německo-česká publikace v roce 2016. Beuronské umění (asi 1860-1930) čerpá z doby egyptské, z architektonického dědictví prvního Jeruzalémského chrámu, z doby byzantské, řecké a raně křesťanské. Beuronské umění se zrodilo v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud název) v jihozápadním Německu a rozšířilo se po celém světě. Ovlivnilo české i evropské umělce (Muchu, Kotěru, Bílka, Plečnika, Klimta, Sérusiera, Denise, Gaudího apod.) Beuronské umění bylo příkladem souhrnného umění - gesamtkunstwerku, jeho vlastní styl se projevoval v architektuře, sochařství, malířství, uměleckém řemesle (dílny pro výrobu nábytku, vlastní zlatnické dílny, výšivky parament a podobně). Beuronští umělci (mniši i sestry) pracovali podle posvátné geometrické osnovy - kánonu, který byl sestaven na základě kruhu - symbolu slunce, ale zároveň i Božího nekonečna. Tento geometrický kánon odpovídal matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku a harmonii. I v dekoru se objevovaly kruhy, spirály, obloukové linky, z rostlin převážně datlové palmy, papyry a lotosy. Díla beuronských umělců a umělkyň mohla veřejnost spatřit na několika výstavách, poprvé v roce 1905 ve Vídni, pořadatelem byla vídeňská Secese v čele s Gustavem Klimtem, architektem se stal Josip Plečnik. Co je „beuronské umění“? http://pro-arte.cz/en/

Αίθουσα Έκθεσης Μάνες

Výstavní síň Mánes byla postavena v roce 1930. Je sídlem Nadace českého výtvarného umění. Program výstav: http://www.ncvu.eu/vystavni-sin-manes/ Stojí na betonových pilířích nad ramenem Vltavy protékajícím mezi Masarykovým nábřežím a Slovanským ostrovem. Díky jedinečnému funkcionalistickému provedení budovy je návštěva Mánesa spjata nejen s možností obdivovat dokonalost stavby, ale také si vychutnat výhled na krásná pražská zákoutí. Restaurant Mánes se zahrádkou, kde je možné v klidu posedět s jedinečným výhledem na Pražský hrad, Národní divadlo, Žofín, Petřín a Tančící dům.

90 ντόπιοι το προτείνουν

Αίθουσα Έκθεσης Μάνες

250 Masarykovo nábř.

90 ντόπιοι το προτείνουν

Výstavní síň Mánes byla postavena v roce 1930. Je sídlem Nadace českého výtvarného umění. Program výstav: http://www.ncvu.eu/vystavni-sin-manes/ Stojí na betonových pilířích nad ramenem Vltavy protékajícím mezi Masarykovým nábřežím a Slovanským ostrovem. Díky jedinečnému funkcionalistickému provedení budovy je návštěva Mánesa spjata nejen s možností obdivovat dokonalost stavby, ale také si vychutnat výhled na krásná pražská zákoutí. Restaurant Mánes se zahrádkou, kde je možné v klidu posedět s jedinečným výhledem na Pražský hrad, Národní divadlo, Žofín, Petřín a Tančící dům.

Masarykovo nábř. 248/16

Projektantem celého domu a autorem většiny dekorativních prvků byl architekt Josef Fanta, jedna z nejpozoruhodnějších postav české umělecké scény přelomu století. Podařilo se mu vyprojektovat stavbu, kterou lze - jako jednu z mála - ČISTÁ SECESNÍ BUDOVA. Vzácná stylová jednota, jemná poetika a dokonalé řemeslo pak umocňují atmosféru, kterou jen těžko někde najdete. V budově je muzeum Zpěváckého spolku s Mánesovými kresbami spolkového praporu a Fantovými ozdobnými žerděmi. V roce 2012 prošla fasáda Pražského Hlaholu rekonstrukcí.

Masarykovo nábř. 248/16

16 Masarykovo nábřeží

Projektantem celého domu a autorem většiny dekorativních prvků byl architekt Josef Fanta, jedna z nejpozoruhodnějších postav české umělecké scény přelomu století. Podařilo se mu vyprojektovat stavbu, kterou lze - jako jednu z mála - ČISTÁ SECESNÍ BUDOVA. Vzácná stylová jednota, jemná poetika a dokonalé řemeslo pak umocňují atmosféru, kterou jen těžko někde najdete. V budově je muzeum Zpěváckého spolku s Mánesovými kresbami spolkového praporu a Fantovými ozdobnými žerděmi. V roce 2012 prošla fasáda Pražského Hlaholu rekonstrukcí.

Μονή Μπρέβνοβ

Unikátní historická památka

40 ντόπιοι το προτείνουν

Μονή Μπρέβνοβ

28 Markétská

40 ντόπιοι το προτείνουν

Unikátní historická památka

Strahov Monastery

Unikátní historická památka Architektura, restaurace, kavárna, zahradní restaurace

308 ντόπιοι το προτείνουν

Strahov Monastery

1/132 Strahovské nádvoří

308 ντόπιοι το προτείνουν

Unikátní historická památka Architektura, restaurace, kavárna, zahradní restaurace

Μνημείο στα θύματα του κομμουνισμού

Dílo sochaře Olbrama Zoubka a architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela na úpatí vrchu Petřína Více: http://zpravy.idnes.cz/ujezd-zdobi-pamatnik-obetem-komunismu-dha-/domaci.aspx?c=A020521_091454_praha_lin

15 ντόπιοι το προτείνουν

Μνημείο στα θύματα του κομμουνισμού

420/14 Újezd

15 ντόπιοι το προτείνουν

Dílo sochaře Olbrama Zoubka a architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela na úpatí vrchu Petřína Více: http://zpravy.idnes.cz/ujezd-zdobi-pamatnik-obetem-komunismu-dha-/domaci.aspx?c=A020521_091454_praha_lin

Hunger Wall

Hladová zeď, někdy nazývaná také Zubatá, německy die Hungermauer, je opuková hradba na pražském Petříně, kterou nechal v letech 1360–1362 postavit český král Karel IV., aby zesílil městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a několika (údajně osmi) předsunutými věžemi (bastiony). Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, v polovině 18. století pak z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Během dlouhé doby existence zdi byly prováděny mnohé další opravy (v moderní době např. 1923–1925, 1975) a různě probourávány a opět zazdívány průchody skrz zeď. Jeden z bastionů (pětiboká předsunutá věž) Hladové zdi tvoří základ hlavní kupole dnešní Štefánikovy hvězdárny a na Hladové zdi prováděl svá měření ředitel klementinské hvězdárny Alois Martin David, když stanovoval rozdíl zeměpisných poloh Prahy a Drážďan. Zdi se začalo říkat „Hladová“ až později ve vztahu k hladomoru, který vypukl v roce 1361. V té době na stavbě pravděpodobně našla obživu část nezaměstnané městské chudiny a podle pověstí právě pomoc chudým byla účelem budování zdi. Záměry stavby byly nepochybně také strategické.

Hunger Wall

Petřínské sady

Hladová zeď, někdy nazývaná také Zubatá, německy die Hungermauer, je opuková hradba na pražském Petříně, kterou nechal v letech 1360–1362 postavit český král Karel IV., aby zesílil městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a několika (údajně osmi) předsunutými věžemi (bastiony). Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, v polovině 18. století pak z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Během dlouhé doby existence zdi byly prováděny mnohé další opravy (v moderní době např. 1923–1925, 1975) a různě probourávány a opět zazdívány průchody skrz zeď. Jeden z bastionů (pětiboká předsunutá věž) Hladové zdi tvoří základ hlavní kupole dnešní Štefánikovy hvězdárny a na Hladové zdi prováděl svá měření ředitel klementinské hvězdárny Alois Martin David, když stanovoval rozdíl zeměpisných poloh Prahy a Drážďan. Zdi se začalo říkat „Hladová“ až později ve vztahu k hladomoru, který vypukl v roce 1361. V té době na stavbě pravděpodobně našla obživu část nezaměstnané městské chudiny a podle pověstí právě pomoc chudým byla účelem budování zdi. Záměry stavby byly nepochybně také strategické.

Guidebook for Prague

Arts & Culture

Švanda Theater in Smíchov

Kinsky Summerhouse

Národní divadlo

Ρουντολφίνουμ

Jazzdock

Food Scene

Café Savoy

Střelecký ostrov

Čajovna Bílý jeřáb

Restaurant Nebozízek and Hotel

Českavárna Portheimka

Entertainment & Activities

Dětský Island

nám. Kinských 95/1

Žofín Restaurant & Garden

Sightseeing

Εκκλησία της Κυρίας Νικητρίας και του Βρέφους Ιησού του Πράγας 1

Χοροστασία Σπίτι

Stroupežnického 290/32

Smíchov Synagogue

Τσεχικό μουσικό μουσείο

St Nicholas Church

Vyšehrad

Κάστρο της Πράγας

Μουσείο Κάμπα

Václavské náměstí

Συναγωγή της Ιερουσαλήμ

Αστρονομικό ρολόι της Πράγας

Πύργος του Petrin

Petřínské sady

Holečkova

Αίθουσα Έκθεσης Μάνες

Masarykovo nábř. 248/16

Μονή Μπρέβνοβ

Strahov Monastery

Μνημείο στα θύματα του κομμουνισμού

Hunger Wall

Shopping

Kartouzská

rue de Paris

Everything Else

Garáže Procházka